“Mrzí mě, že jste přišla o své hodiny na fakultě, protože patříte mezi těch pár kantorů, kteří svou práci dělají srdcem, rozumí jí a chtějí se o ni podělit se studenty. A tak by to mělo být.

I nás, mluvím i za své spolužáky, cvika s Vámi bavily a něco nám přinesly… A chodili jsme na ně rádi.

Doufali jsme, že nám zase budete přidělena Vy.”

„Pracuje se mi s tebou úplně parádně. Jsi příjemná a hodně mi naše pohovory pomohly a pomáhají. I to co dělám já sám pro sebe.

Líbí se mi, že to ze mě vytáhneš a furt se na něco ptáš. Pomohlo mi to jak ve fotbale, tak i mimo něj. Poznal jsem jak na tréninku, tak i na zápase, že pro sebe dělám něco navíc. Určitě jsem to poznal. Je to pro mě opravdu lepší a cítím se líp.“

Lukáš Ondrášek, fotbal, U-19

„Touto cestou bych moc ráda poděkovala Báře, kterou znám léta jako někdejší trenérku nadějných fotbalistů ve věku přípravky.

Můj syn se tenkrát dostal pod její vedení a začal jeho život, kde byl na prvním místě Fotbal.

Ano… můj syn hraje od útlého věku fotbal.

Začátky byly těžké, jak psychické, tak i finanční. Ale vidět jak moc ho fotbal baví a žije s ním, moje volba ho plně podporovat ve fotbale byla pro mě prioritou. Roky plynuly a syn si vybojoval postavení v kádru. I když pod každým novým trenérem postavení musel vybojovat znova a znova, vždy to zvládl.

Na střední škole se stal zlom. Dostal nabídku na stáž za hranice. V klubu bohužel dostal na výběr: buď oni anebo možnost stáže. Vybral si stáž, i když věděl, že se už případně nemůže vrátit do stejného klubu. A tohle byl první veliký klacek pod nohy pro syna, který fotbal miluje.

Za hranicemi zvládl vše na výbornou a chtěli ho. Bohužel doteď nevíme proč, ale do měsíce to vyšumělo a zůstal doma. Druhý velký klacek pod nohy a sražení k zemi.

Našli jsme pro něho fotbalový klub, kde je nyní. Ale klacků přibývá a psychická stránka dostává zabrat.

Já jako máma jsem tomu nechtěla jen přihlížet, i když je syn už dospělý. A i v této situaci jsem přemýšlela, jak mu pomoct. Jelikož chuť, lásku, bojovnost a chtíč měl a má stále ve fotbale.

Vzpomněla jsem si na Báru, zkusila jsem ji zkontaktovat a HURAAAA, vyplatilo se a ukázalo, že to byla ta nejlepší volba.

Se synem už nějakou dobu pracuje a opravdu to moc pomohlo a pomáhá. Syn se začal na to vše dívat jako na zkoušku života. Že tohle vše ho posune o hodně dál a posílí ho k boji o postavení ve fotbale tam, kde byl, a věřím, že ještě výš.

A Bára, ta dokonce pomohla a pomáhá i mně. Naučila mě vše řešit s chladnou hlavou a znovu mi ukázala, že podpora, důvěra je to nejlepší, co mohu synovi dát ke zvládnutí možného postupu ve fotbalovém životě.

Touto cestou bych moc poděkovala Báře a opravdu jsem moc ráda, že jsem se tenkrát rozhodla ji kontaktovat. Ale DÍK jen nestačí…..Bára je člověk na svém místě.

Děkuji, Báro!“

 Markéta Ondrášková